Kardiomyopatie

Jedním z nejaktuálnějších zdravotních problémů dobrmanů je srdeční selhání, které může předčasně ukončit život dobrmana, a to již od věku přibližně 2 let. Nejčastější výskyt srdečních selhání je ve věku cca 4 - 5 let, a častěji se vyskytuje u psů jak u fen. Bližší informace se dočtete v následujícím článku :

KARDIOMYOPATIE U DOBRMANÚ

U dobrmanů se v dnešní době vyšetřuje pouze dysplazie kyčelních kloubů, která je pro budoucí život psa velice málo podstatná (i s DKK 4 může pes žít za určitých podmínek bez větších obtíží i 10 - 12 let). Daleko podstatnější však je vrozené srdeční onemocnění - KARDIOMYOPATIE, která VŽDY znamená PŘEDČASNÝ ÚHYN postiženého jedince, a to někdy i ve věku dvou - čtyř let, kdy by měl být život psa nejvíce produktivním (třeba i jen tím, že bude svému majiteli společníkem). Toto onemocnění není léčitelné, a i podávané léky mohou život psa prodloužit pouze jen na krátkou dobu . Předčasný úhyn psa - tzv. syndrom náhlé smrti je vždy pro majitele postiženého jedince velice bolestným zážitkem. Jedná se o nejpodstatnější zdravotní postižení, o kterém bohužel doposud nejsou rozšířené informace mezi majiteli dobrmanů. A je to velký a častý problém. Jako chovatelka, veterinární lékařka a rozhodčí se stále více setkávám s nešťastnými majiteli dobrmanů, kterým náhle, nečekaně a bez předchozích příznaků uhynul jejich pes nebo fenka. Vzhledem k tomu, že cílem každého chovatele i majitele by měl být zdravý a životaschopný dobrman, chtěla bych aspoň touto formou informovat naše členy klubu o nejzávažnějších zdravotních problémech.

Na IDC kongresu v loňském roce bylo rozhodnuto, že všichni z Ameriky importovaní dobrmani ( a dnes už i všichni jejich potomci) budou do chovu zařazeni až na základě předložených vyšetření a krevních testů, že nemají krevní choroby a kardiomyopatie. Podle mého (a nejen mého) názoru je onemocnění rozšířeno v USA stejnou měrou jako kdekoliv na světě, jen v USA se jeho výzkumu daleko více věnují a mapují projevy kardiomyopatií u dobrmanů i u jiných ras psů. Toto onemocnění je velmi závažné a velmi traumatické pro majitele dobrmanů, protože vždy znamená předčasný úhyn jejich milovaného psa nebo fenky, a je v dnešní době u dobrmanů největším problémem. Hlavně proto, že prostě nikdy není léčitelné. Onemocnění srdce lze rozdělit na : vrozená a získaná.

Získaná srdeční onemocnění -

  • u štěňat, která prodělala parvovirózu,se může objevit získaný srdeční defekt
  • po prodělání horečnatých onemocnění
  • při chudokrevnosti
  • vysokém tlaku
  • snížená funkce či naopak zvýšená funkce štítné žlázy
  • nádory, a jiné

Vrozená onemocnění -

  • malformace chlopní
  • aortální stenóza
  • defekt srdeční přepážky
  • abnormální vývoj srdečních komor
  • a jiné vrozené srdeční defekty

Prakticky skoro všechny srdeční vady mohou být rozpoznány na odborném veterinárním pracovišti buď poslechem, elektrokardiografem, nebo ultrazvukem. Jedná - li se o vrozené nebo získané onemocnění je velmi těžce rozpoznatelné. Běžné klinické příznaky onemocnění nemusí být viditelné. Komplexně lze uvažovat o unavitelnosti, nechuti k výkonu, dechových problémech, až těžké dechové nedostatečnosti, neschopnosti klidu a lehnutí, kašlání nebo zhroucení. Nejedná se o typické příznaky srdečních onemocnění, ale při vyšetření musí veterinární lékař na prvém místě vyloučit srdeční onemocnění.

Mezi vrozená onemocnění srdce patří, a je nejčastější, kardiomyopatie .

Toto onemocnění se objevuje u mnoha druhů zvířat i u lidí. Kardiomyopatie je specifické srdeční onemocnění, které postihuje přenos vzruchů v srdci - neschopnost srdeční buňky k normálním kontrakcím. Projevuje se abnormalitami v srdečních úderech - arytmií, která může vést k srdečnímu selhání a syndromu "náhlé smrti" u jinak zdravých psů. Tito psi jinak mohou vypadat naprosto zdravě, komorová arytmie nemusí být zjištěna, pouze mohou mít nepravidelný srdeční rytmus. Dalším projevem kardiomyopatie může být progresivní zeslabení kontrakcí srdce a srdeční zvětšení .

Kardiomyopatie je vrozený defekt srdce, který se rozvine až v průběhu času. Onemocnění může postihnout téměř každý věk dobrmanů - od 6 ti měsíců po 10 let. U starších psů než 12 let se kardiomyopatie nevyskytuje. Nejčastějším příznakem kardiomyopatie je komorová arytmie, která v případě méně rozvinutého onemocnění nemusí být vůbec diagnostikována. Dlouhodobé EKG vyšetření (24 hodinové) rozezná již počínající srdeční arytmii, a proto v počátečních stadiích je možno onemocnění diagnostikovat pouze ultrazvukovým vyšetřením, nebo dlouhodobým EKG. 75 % onemocnění se objevuje ve věku 2 - 7 mi let. V samém počátku se objevuje nepatrné zvětšení srdce a oslabení kontrakcí, přidávají se zpočátku nepatrná narušení srdečního rytmu, v průběhu 1,5 až dvou let se onemocnění výrazně zhorší. U 25 % procent psů se stává velice těžkou do 2,5 let od diagnostikování prvních příznaků. V době 6 - 9 měsíců většina nemocných psů uhyne. U 75 % nemocných psů se objeví poslední stadia kardiomyopatie, 25 % psů hyne na syndrom "náhlé smrti" ve velice krátkém termínu.

Protože největší procento kardiomyopatií se diagnostikuje ve věku 4,5 - 5 let psa či fenky, panuje názor, že se jedná o onemocnění psů do 5 - ti let. Což není pravda, kardiomyopatie se může objevit i u starších psů, jen pro majitele není takovým stresem, protože pes 7 - 9 letý už přeci jen je psem starším, a jeho náhlý úhyn je často připisován jiným příčinám. Většina případů úhynu psa bez předběžných symptomů onemocnění je kardiomyopatií.

Prakticky bych měla zjednodušeně napsat, že pokud dobrman neuhyne na torzi žaludku, rakovinu, úraz, či jinak traumaticky, je jeho smrt ve věku od 6 ti měsíců do 12. let VŽDY způsobena onemocněním srdce (kardiomyopatií).

Kardiomyopatie se vyskytují u psů i fen stejným procentem. Doposud není jednoznačně určeno, jestli se jedná o dědičně podložený defekt, ani nejsou vysledovány linie, ve kterých by se více objevila. Podle studií jedná se o celosvětový problém. Z materiálů, které máme k dispozici, se kardiomyopatie vyskytuje ze zjištěných případů u psů všech ras z 55,5 % u dobrmanů. V Americe se první vlna nárůstu tohoto onemocnění objevila v 50. letech, kdy asi 4 % zkoumaných dobrmanů uhynulo nebo bylo utraceno v důsledku tohoto onemocnění. Od roku 1979 do 1989 byl bouřlivý nárůst symptomů a onemocnění v Americe (ze 4 % na 80 % zkoumaných jedinců), způsobený hlavně tím, že se rozjel velký výzkum tohoto onemocnění, a tak se diagnostikovala kardiomyopatie u vyššího procenta vyšetřovaných dobrmanů. V roce 1994 ve skupině 103 viditelně zdravých psů (50 psů a 53 fen), bez jakýchkoliv příznaků, ve věku od 4 měsíců po 10 let, se u 15. našlo pokročilé srdeční onemocnění, a v průběhu dvou let onemocnělo kardiomyopatií 29 dobrmanů. Z těch 15 dobrmanů s rozvinutou kardiomyopatií 7 uhynulo na "náhlou smrt", 6 bylo utraceno, 2 uhynuli před euthanasií v době do 11 měsíců od diagnostikování onemocnění. Z dalších psů do dvou let uhynulo 5 na "náhlou smrt", 5 bylo utraceno pro rozvinuté onemocnění, 3 uhynuli při rozvoji onemocnění před utracením, 1 přežil i po dvou letech.V roce 1997 bylo v Americe vyšetřeno 600 dobrmanů. V současné době jsou velké chovatelské stanice v Americe zapojeny do programu sledování kardiomyopatií. V Evropě se chovatelé a spolky snaží tvrdit, že se kardiomyopatie vyskytuje v menší míře, ovšem vzhledem k tomu, že výzkum onemocnění je v Americe na daleko vyšším stupni rozvoje, pokud by se evropští dobrmani sledovali od věku minimálně 2 let - například každého půl roku provedené EKG u pokud možno co největšího procenta všech odchovů, jistě by se zjistilo, že i tady je kardiomyopatie nejrozšířenějším onemocněním dobrmanů. Svědčí o tom mimo jiné i objevení se zvýšeného počtu "náhlých úmrtí" u dobrmanů jak s PP tak i bez PP v České republice. Pokud majitel dobrmana chce mít jistotu, že jeho pes je zdravý, nesmí litovat vynaložených peněz a pravidelně alespoń jednou ročně svého dobrmana nechat vyšetřit. Léčba kardiomyopatie neexistuje, v lehčích případech je možno aplikovat léky, které usměrňují srdeční rytmus. Je důležité vynechat veškeré vzruchy a výcvik, upravit stravu a přísun minerálií a vitamínů, což všechno může život dobrmana o určitý čas prodloužit.

Náš klub navázal v této problematice kontakt prostřednictvím kliniky Jaggy v Brně se švýcarskými odborníky mimo jiné i v oblasti sledování kardiomyopatií u psů. Pro sledování srdečních onemocnění dobrmanů rozvíjíme spolu s klinikou Jaggy metodiku vyšetřování a hodnocení. Prakticky by to pro majitele dobrmanů znamenalo, že před vyšetřením RTG DKK by jejich pes či fenka musel mít záznam EKG (což by vlastně před každou narkózou mělo být povinné, a není to zákrok navíc - pes s nemocným srdcem nemusí narkózu přežít, proto je důležité znát jeho zdravotní stav), který bude vyhodnocovat veterinární kardiolog, specialista, vybraný naším klubem ve spolupráci s Komorou veterinárních lékařů.

Pro počátek půjde pouze o monitorování výskytu srdečních onemocnění v populaci dobrmanů, a našim cílem je, aby každý pes a fenka před zařazením do chovu a v pravidelných intervalech následně byli vyšetřeni. Nejedná se o omezení chovnosti (pokud by se nenašla rozvinutá kardiomyopatie - v tom případě vlastně chovnost nemá pro daného jedince význam, protože v době do půl roku uhyne), ale o základní informovanost chovatelů a majitelů dobrmanů o zdravotním stavu jejich psů, vyplývající ze snahy o co nejzdravější populaci dobrmanů. Další informace přímo z veterinární kliniky ve Śvýcarsku budou v dalším zpravodaji.

Městnavé srdeční selhání

Jedná se o střední až těžké postižení srdečního svalu dobrmanů, způsobující neschopnost výcviku a vývoj plicního edému. Často může být počínající kašlání, nechuť ulehnout a zvětšení břišní dutiny považováno za počátek pneumonie či zápalu plic, a tak špatně stanovaná diagnóza může vézt k srdečnímu selhání, protože srdce není schopno "utáhnout" zmnožení tělesných tekutin. V případě, že se objeví i srdeční arytmie až fibrilace komor, je prognóze negativní. Léčba srdečního městnavého selhání zahrnuje diuretika, digoxin, nebo i antiarytmika. Prognóza onemocnění i tak je velice špatná, podle studií jen 25 % postižených psů přežije dobu 6. měsíců. Často tento problém skončí "náhlou smrtí" nebo utracením v důsledku srdečního selhání.

podle materiálů : Drs.Bonaventura, klinika UDC St.Luis, USA, Dr.K.Meurx,..Clay A Calvert,.. sepsala MVDr. Ivana Lupečková

Dilatační kardiomyopatie dobrmanů - DCM

(publikováno se svolením autora - MVDr.Kvapila)

Termín kardiomyopatie popisuje onemocnění srdečního svalu. Obecně to znamená, že myokard (srdeční sval) je místem srdeční abnormality. Kardiomyopatie rozdělujeme na primární a sekundární. Primární onemocnění srdečního svalu jsou ta onemocnění, která vznikají přímo v srdečním svalu, ale vlastní příčina většinou není známa. Sekundární, nebo-li specifické kardiomyopatie, jsou spojeny s jiným celkovým nebo metabolickým onemocněním. Primární kardiomyopatie představují většinu případů kardiomyopatií u velkých plemen psů. Přívlastek dilatační potom znamená rozšíření nebo zvětšení dutin srdečních (především komor).

Dilatační kardiomyopatie u psů byla poprvé popsána v roce 1970. Dilatační kardiomyopatie je progresivní onemocnění nebo-li postupně se zhoršující. Z hlediska postižení jsou častěji nemocní psi- samci (87,5%) než feny. U dobrmanů je toto onemocnění častou příčinou morbidity (nemocnosti) a mortality (úhynů).

Specifická příčina onemocnění není známa. Možné příčiny DCM jsou hledány v následujících oblastech: genetika, výživa (deficit karnitinu a taurinu), metabolická onemocnění (nízká funkce štítné žlázy, cukrovka, pheochromocytom), imunologické abnormality, infekční onemocnění a vliv některých léků a toxinů.

Nejvíce diskutovanou otázkou mezi chovateli je možnost genetické - dědičné příčiny onemocnění.

Pravděpodobnost genetické etiologie u dobrmanů je podpořena několika faktory:

  1. DCM dobrmanů je podobná lidské formě rodinné DCM, která je dědičná
  2. Má stejné specifické vlastnosti u jednotlivých postižených jedinců plemene - onemocnění je charakterizováno závažným zvětšením levé srdeční komory, systolickou dysfunkcí a ventrikulárními arytmiemi. Výskyt onemocnění se zvyšuje s věkem. Vyskytuje se více v některých rodinách (liniích) dobrmanů.
  3. Plemeno vzniklo z malé skupiny zvířat - Zjistilo se, že onemocnění může být datováno zpět k roku 1948, kdy byl popsán náhlý úhyn u tří plemeníků - dobrmanů.

K dnešnímu dni bohužel nebyl odhalen gen, který by byl přímo zodpovědný za onemocnění. V případě jeho odhalení by totiž nebylo složité vyvinout jednoduchý test, který by odhaloval jedince přenášející toto onemocnění. Jen pro představu, u lidí s DCM bylo odhaleno 17 genů, jejichž mutace mohou způsobit DCM. Z hlediska výzkumu nejčastěji se zvažují mutace genů bílkovin, které tvoří základní stavební kameny buněk srdečního svalu. Druhou skupinou jsou geny bílkovin, které jsou součástí metabolických cest pro získání energie. Tato energie je nezbytná pro práci buněk srdečního svalu.

U dobrmanů se uvažuje o možnosti výskytu dvou odlišných onemocnění srdce. Důvody pro tyto úvahy jsou dvojí. Jednak při histologickém vyšetření srdcí uhynulých dobrmanů byly zjištěny dvě skupiny zvířat, každá s charakteristickou změnou srdečního svalu. Jedna skupina měla změny charakterizované jako tukově-degenerativní a druhá skupina měla změny charakterizované výskytem zeslabených, zvlněných vláken svalových buněk srdečního svalu. Dále je možné postižené dobrmany rozdělit do dvou skupin podle průběhu onemocnění. Na jedince kteří uhynou náhle, a jedince, u nichž se vyvinou příznaky srdečního selhání.

Vlastní změny v srdci jsou následující. Dochází ke zvětšení srdce a vzniku typických arytmií. Procesy v nemocném srdci se především odehrávají v srdeční svalovině levé komory. Levá srdeční komora pumpuje krev do celého těla. Charakteristikou těchto procesů je degenerace a atrofie svalových vláken srdce a jejich náhrada vazivem (kolagenem) a tukovými buňkami (adipocyty). Tyto patologické leze vedou ke zhoršení funkce levé komory srdeční, především k jejímu nedostatečnému vyprázdnění krve při stahu (systola). V dalším srdečním cyklu krev z levé předsíně a zbytek krve z předchozího srdečního cyklu vytváří nadměrný objem krve v levé komoře, což způsobuje dilataci levé komory. Toto zvětšení levé komory vede k ovlivnění funkce chlopně, která je mezi levou předsíní a levou komorou, a vzniká chlopňová nedostatečnost. Ta způsobuje, že v systole dochází ke zpětnému toku krve do levé předsíně a ta se také zvětšuje. Zvětšování srdce a jeho nedostatečná funkce potom vedou k vytvoření zjevných příznaků onemocnění. K vývoji klinických příznaků přispívá také vznik typických arytmií. Zatím však nebyl odhalen princip vzniku těchto arytmií.

Jak již bylo dříve zmíněno, onemocnění je pomalu progresivní, což znamená pomalu se zhoršující. U nemocných jedinců můžeme popsat tři stádia onemocnění, která mají své charakteristiky.

1. První stádium - chybění jakýchkoliv příznaků onemocnění srdce a také všechna vyšetření (ultrazvukové vyšetření srdce - echokardiografie, EKG, Holter - EKG) jsou bez nálezu onemocnění u zatížených jedinců

2. Druhé stádium - se nazývá okultní fáze (skrytá). Je charakterizována chyběním příznaků onemocnění srdce, ale při vyšetření můžeme odhalit abnormality potvrzující DCM. Zvláště citlivými vyšetřeními jsou Holter -EKG, EKG a echokardiografie. Toto stádium může vyústit v třetí stádium nebo je ukončeno náhlým úhynem postiženého jedince. Často se uvádí, že toto stádium nemoci je typické pro dobrmany.

3. Třetí stádium - se nazývá zjevná dilatační kardiomyopatie. V tomto stádiu se objevují klinické příznaky selhání srdce. U dobrmanů je progrese tohoto stádia mnohem rychlejší ,než u jiných plemen, která jsou také postižena DCM.

Okultní fáze je tedy období, kdy majitel nepozoruje žádné příznaky na svém psu, ale onemocnění se u něj skrytě rozvíjí. Během této fáze onemocnění se jako první objeví změny na EKG (předčasné kontrakce komor). Potom se rozvíjí postupné zhoršování funkce levé komory a obvykle i závažná porucha srdečního rytmu - ventrikulární tachykardie. Toto je důvod, proč se doporučuje vyšetření i u psů, kteří nemají žádné příznaky onemocnění a uvažuje se o jejich zařazení do chovu. Doba trvání této okultní fáze může být v rozmezí 2 - 4 let, než se vyvinou příznaky srdečního selhání. Věk zvířete, kdy se jedinec s tímto onemocněním dostane do tohoto skrytého stádia nemoci ,je různý. Jde totiž o onemocnění, které se vyskytuje kdykoliv v dospělém věku zvířat. Doporučuje se proto provádět daná vyšetření každý rok. Z vyšetření, která vedou k odhalení těchto zvířat bez příznaků se doporučuje Holter - EKG a echokardiografické vyšetření. Vyšetření srdce ultrazvukem (echokardiografie) odhalí zvětšení levé komory srdce a jeho změněnou motilitu. Změny na EKG, speciálně Holter - EKG se však mohou vyskytnout již devět měsíců před rozvojem změn,které zjistíme na ultrazvukovém vyšetření srdce . Holter - EKG nám také napomůže odhalit arytmie, které předvídají větší pravděpodobnost možnosti náhlého úhynu dobrmanů. Záludnost a složitost tohoto onemocnění dokládá i ta skutečnost, že chybění arytmií typických pro náhlý úhyn, nevylučuje možnost náhlého úhynu i týden po negativních výsledcích vyšetření. Jde totiž o onemocnění, které je progresivní tj. postupně se zhoršující a neustále se vyvíjející.

Tabulka: Hodnocení výsledků 24 hodinového EKG (Holter-EKG) u dobrmanů (VPC za 24 hod)

  1. 1 - 0 bez známek DCM, opakovat u jedinců s rizikem
  2. méně než 50 může indikovat rannou DCM, opakovat za rok
  3. 50 - 100 podezření na DCM, opakovat za 3-6 měsíců
  4. nad 100 pravděpodobně DCM, komplexita zesiluje podezření, opakovat za 3-6 měsíců, doporučena další vyšetření

VPC - předčasná komorová kontrakce, JK Goodwin, 1998

Holter - EKG ,nebo-li záznam 24 hodinového EKG, představuje representativní zhodnocení opravdového výskytu arytmií u pacientů s DCM. Toto vyšetření se provádí tak, že je psovi nasazen záznamník, který zapisuje křivku EKG po dobu 24 hodin. Pes je oblečen do košilky, která má na sobě přišitu „kapsu“ pro záznamník. Tato košilka kryje a chrání elektrody přilepené na tělo psa. Takto získaný záznam 24 hodinového EKG se následně vyhodnocuje na speciálním počítačovém programu.

Pokud již pozorujeme klinické příznaky onemocnění, jde o třetí stádium nemoci. Ke zjevným projevům DCM u dobrmanů dochází podle jednotlivých studií v rozmezí věku 2,5 roku až 14,5 roku. Je tedy patrno, že není ušetřena žádná věková kategorie dospělých zvířat. Nejčastěji je však diagnóza potvrzena u psů ve věku 4 až 10 let.

Častými příznaky, se kterými majitel zvířete přichází k veterinárnímu lékaři, jsou slabost a synkopa (náhlá ztráta vědomí, způsobená poruchou krevního oběhu) nebo příznaky selhání srdce jako jsou respirační obtíže, dušnost, kašel, větší unavitelnost a neochota k pohybu, hubnutí nebo zvětšení břicha. Bohužel ale existuje i možnost, že jediným a zároveň definitivním příznakem onemocnění DCM, může být náhlý úhyn, přičemž žádné příznaky onemocnění srdce v těchto případech nemusí být pozorovány. Takto může uhynout 30% až 50% psů s neodhalenou či odhalenou DCM. Zjistilo se, že feny mají větší sklony k náhlému úhynu. Náhlou srdeční smrt dobrmanů můžeme definovat jako náhlou ztrátu vědomí a úhyn během několika minut. Stejně jako u lidí, výskyt ventrikulární tachykardie (abnormální zvýšení srdeční frekvence) je citlivým ukazatelem náhlého srdečního úhynu. Právě s touto arytmií je nejčastěji spojován náhlý úhyn dobrmanů.

Vlastní diagnóza onemocnění je stanovena na základě klinického vyšetření, rentgenologického vyšetření, echokardiografického vyšetření, EKG vyšetření popřípadě Holter-EKG.

Z hlediska prognózy je doba přežití postižených dobrmanů od několika dní, po několik let. Tato doba je ovlivněna stádiem nemoci a jeho závažností, odpovědí na terapii, věkem jedince, kdy se objeví první příznaky. Jakmile se zvíře dostane do třetího stádia nemoci, obecně můžeme říci, že prognóza je špatná, ale velmi variabilní. Typickými vyústěními nemoci postižených jedinců je náhlý úhyn v důsledku arytmií, nebo úhyn způsobený závažným plicním edémem (následek onemocnění srdce) a v některých případech euthanasií na žádost majitele. Lepším prognostickým faktorem pro délku přežití zvířete je stáří (pozdější věk jedince při výskytu klinických příznaků). Špatnými prognostickými faktory jsou dušnost, ascites - vodnatelnost břicha a tachyarytmie - abnormální zvýšení srdeční frekvence, mladší věk zvířete výskytu onemocnění. Přežití 1 rok od stanovení diagnózy je u 3 až 53% zvířat.

Novinky

21.09. 2017  Zápis ze schůze výboru MSDK
Přidán zápis ze schůze výboru MSDK dne 29.7.2017 a rozhodn ... Celá zpráva >>.

18.05. 2017  KV a SV 2017 - výsledky
Výsledky KV MSDK  a SV MSDK 6. a 7.5.2017 ... Celá zpráva >>.

20.04. 2017  Zápis z čl. schůze MSDK
Vložen zápis z členské schůze MSDK 25.3.2017